NOVÝ ZLÍNSKÝ SALON a Zlínský salon mladých

Zlínské salony navazují na tradici historických salonů, které se konaly každoročně ve Zlíně v letech 1936–1948. Jednalo se o nejrozsáhlejší přehlídky soudobého československého resp. českého (v letech 1939–1944) výtvarného umění. Obnovení těchto přehlídek formou Nového zlínského salonu se uskutečnilo v roce 1996 pod záštitou a za účasti prezidenta Václav Havla. Nový zlínský salon je od počátku koncipován jako trienále. Od roku 2005 se salonu účastní také umělci ze Slovenska. V rámci Nového zlínského salonu jsou tradičně uspořádány samostatné výstavy dvou renomovaných umělců z nejstarší generace. Přehlídku doprovází další doprovodné akce.

Zlínský salon mladých se zaměřuje na nejzajímavější díla umělců mladších 30 let a – stejně jako přehlídka výtvarného umění Nový zlínský salon- navazuje na tradici významných kulturních aktivit, které byly ve Zlíně realizovány v 30. a 40. letech. Konkrétně šlo o Výstavy mladých (konané v letech 1940–1943).

Obě přehlídky vzešly z iniciativy Jana Antonína Bati, který byl skutečným mecenášem kultury a umění. Dlouhodobě usiloval o vytvoření stálé umělecké galerie ve Zlíně – ta byla postupně dotvářena na podkladě Baťovy soukromé sbírky a dále rozšiřována o významná díla na zlínských salonech vystavovaných umělců. Již z prvního salonu byla získána četná výtvarná díla soudobých autorů – z prvních přehlídek byly zakoupeny plátna V. Beneše, V. Špály, J. Krále, K. Holana, J. Baucha, ale i známá Noc v Oceánii od Toyen nebo obraz od J. Štýrského. Již I. Jarní zlínský salon (v roce 1936) zaznamenal značný úspěch. Zúčastnilo se jej 207 českých a slovenských malířů a sochařů, včetně nejpřednějších uměleckých osobností a na československé poměry měl až neuvěřitelnou návštěvnost: 90 tisíc osob.

 

 

Ceny Zlínského salonu mladých

Myšlenka představovat na umělecké scéně ještě ne zcela etablované anebo nastupující a dosud neznámé talentované tvůrce, která stála u zrodu zlínských salonů mladých, nalezla výraz v udílení cen salonu. Jednak je to hlavní cena, pojmenovaná po Václavu Chadovi, talentovanému českému umělci, absolventu Školy umění ve Zlíně (1923–1945), jenž byl na sklonku války za účast v odboji zastřelen gestapem, a jednak Zvláštní cena jury. Cenu Václava Chada pořadatelé udělují na základě doporučení výstavní jury autorovi nejvýraznějšího díla nebo souboru děl salonu. Zvláštní cena jury byla určena pracím povýtce experimentálního charakteru. Oceněné práce byly zakoupeny do sbírek Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, která jejich autorům navíc ve svých výstavních prostorách následně – do tří let (do zahájení dalšího ročníku trienále) – uspořádala samostatnou výstavu.

Vzhledem ke změně koncepce salonu mladých v roce 2006 na přehlídku tvorby českých a slovenských autorů dochází ke změně v udílení cen. Na základě dohody slovenské a české výstavní jury byly, počínaje IV. Zlínským salonem mladých, udíleny pouze dvě hlavní ceny. A sice Cena Václava Chada, kterou navrhuje česká výstavní jury pro autora nejvýraznějšího díla či souboru děl v rámci české části výstavní kolekce, a Cena Igora Kalného, navrhovaná slovenskou výtvarnou jury autorovi nejvýraznějšího exponátu či souboru děl v rámci slovenské části výstavní kolekce.

Od roku 2021 se na Zlínském salonu mladých ceny neudělují. Avšak jejich hlavní a poněkud nestandardní součást, nákup děl sbírky Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně se odehrává samostatně, s ambicí rozšíření na více než dva z vystavených artefaktů. Přímo se tak vracíme k praxi, která byla jednou z hlavních cílů někdejších baťovských salonů.